Island 2009 - cast druha

kategorie: na cestach
publikoval: c00ba
datum a čas: 01-08-2009 03:01:21

DOPLNENO 11/9 2009:

Jestli se vam to nechce cist vsechno na monitoru a nebo si to proste chcete vytisknout tak tady je pekne naformatovane PDF a tady jsou nejake fotky.

den 9. pondeli 20/7 2009 - pokracovani

... Volim variantu stoupat stredni cestou kde se svah zda o neco mirnejsi. Opak je pravdou a po chvilce uz nejde o turistiku ale pomalu se dostavam do faze skalolezeni. Zaklad je mit vzdy tri pevne body, opakuji si neustale poucku z davnych dob clenstvi ve vodackem oddile. Behem hrabani se do kopce neustale sleduji kde asi tak muzou byt ostatni, na chvilku s nimi ztracim jakykoliv kontakt, ale po prekonani posledni hrany se opet alespon s casti lidi vidime (jsme od sebe ale aspon tak v pulkilometrovych rozestupech). Posledni hrana vlastne ale nebyla ani zdaleka posledni, ted teprv nastupuje dalsi faze vystupu, a to nejdriv mirnejsi sutovisko s vetsimi kameny a nakonec opet trhak jako blazen strukturou povrchu se blizici vysypce v jakemkoliv vetsim ceskem kamenolomu. Potkavame se s Drewackem, Kackou a Jozefem a tak uz mame vsichni trochu lepsi pocit. Ok, tak tedy na vsechny ctyri a a pekne se vyhrabat nahoru. Dalsi zlom a uz vidime vrcholove plateau pokryte velkymi kameny a mechem a lisejnikem (krasne se po tom chodi, pruzi to, je to mekkoucke, jen se svalit na zem a chvilku si polezet.). U mohyly na vrcholku uz rozeznavam nejake postavy, prvni tedy uz urcite nebudem. Je 15.39, tedy 4 hodiny od doby kdy jsme odesli od aut, jsme opet kompletni a nikomu se nic nestalo. Vitr fouka silenou rychlosti tak se ani nezdrzujeme obligatni vrcholovou fotografii a rychle mirime nekam do zavetri na rychly obed. Pro sestup opet volime variantu primy smer a zadne zdrzovani se hledanim beztak neznacene turisticke trasy. Zaliv kde mame auto je krasne videt tak by to nemel byt problem. Prakticke dovednosti se setupem po sutovem svahu uz beztak mame, takze nam ani snad nevadi ze skoro po hodine se ani zdaleka cil nepriblizil. Krajina postupne prechazi z kamenite pustiny do skoroloucky s nehlubokym kanonem, kus se pokousime jit v jeho korytu, maly vodopad ale i tuhle variantu nakonec vylucuje. Skupina se opet nechtene deli a tak resime dalsi sestup opet kazdy sam jak a kudy nas napadne. Za dalsi hodinku uz jsme vsichni opet stastne u lavky pres ricku co vyteka z vodopadu dole v udoli (poslednich par stovek metru jsem si pri jedne "sikovne" odbocce zahral opet na skalolezce, dolu to neslo, zpatky taky moc ne, klasika). U brany do udoli kde je i mapa si vsimame pod GPS souradnicemi maleho textu ze trasa na Hvalfell neni znacena coz uz ale ted taky vime:) U aut davame merunkovici na posilnenou, dopijime posledni zasoby vody a inscenujeme udolovou spolecnou fotografii se zdolanym kopcem v pozadi. Nasedame do aut a vydavame vstric Reykjaviku. Po chvilce hledani na predmestich zahledeme naz znamy diskont Bonus, potrebujeme dokoupit cukr, mleko a kondenzovane mleko pro cajovnu. Ochranka prodejny nas ale vykazuje od vstupu pry uz maji zavreno (v 18.30 ve vsedni den ve meste?). Zkousime stesti ve vedlejsim marketu, maji i neco malo zakladnich potravin takze kupujeme alespon 4 kila polskeho! cukru, mleko je ale bohuzel jen v krabickach 0.2L, kaslem na to, ptam se prodavacky co tajne ujida bonbony z velkych zasobniku zda je nekde nejaky jiny obchod s potravinami co by mel jeste otevreno. Lamanou anglictinou s kombinaci islandstiny se dozvidam ze zrejme za kruhovym objezdem a mostem pres dalnici by mohl mit otevreno obchod jehoz nazev jsem nepochytil a tam ze maji otevreno do osmi. Prejizdime tedy o par kilometru dal, obchod tam skutecne je, potraviny to take jsou, mleko maji take, ale po kondenzovanem mleku ani pamatky. Bereme tedy na zkousku neco jako smetanu, snad z toho neco pujde udelat. Po zastavce na benzinove pumpe (holky zachod a ja se snazim koupit nahradni zarovku do zadniho brzdoveho svetla na vymenu do Oktavky) uz najizdime na silnici cislo 36 co vede z predmesti Reykjaviku Mosfellsbaer az k jezeru Pingvallavatn (o "P" na zacatku neni vlastne "P" ale ma brisko uprostred driku a cte se jako "th" napr. v anglickem "think"). Po odboceni na silnici cislo 360 uz nam do cile zbyva poslednich asi 20 kilometru po krasne klikate asfaltce (chaty na brehu jezera trochu evokuji Lipenskou prehradu akorat u nas mame opravdovy les a ne jen jeho zmensenou variantu jak tady na Islandu - jeste jsem nevidel strom ktery by byl vyssi jak 4 metry). Odbocka z 360 na 350 uz je opet nase stara znama sterkova cesta, ale tahle evidentne nedavno prosla rekonstrukci takze se jede v pohode. Areal zakladny islandskych skautu nachazime snadno, po chvilce tapani kdo se nas ma ujmout se setkavame se sympatickou blondynkou Finou (Fiona se nam ale pamatuje lip tak ji prejmenovavame). Probiha predstavovaci kolecko, mysim ze nema sanci se v tech jmenech a prezdivkach vyznat. Dostavame zakladni instrukce kam postavit stany, kde nechat auta, kde je kantyna (je sice po veceri ale jeste pro nas pry snad neco najdou) a taky informaci ze stan pro nasi cajovnu zatim nestoji, snad pry zitra. Jdem se najist (grilovane kure a bramborovy salat), stavime stany a jdes see zkulturnit. Ve sprchach tece jen horka voda (studena vubec neni zapojena), cim dele se clovek sprchuje tim je paradoxne teplejsi, dobry zpusob jak lidi ze sprchy vyhnat aby moc nezdrzovali. Avizovana vecerni porada IST (Mezinarodni servisni tym tech co pripravuji taboriste pro akci a pomahaji s organizaci) ve 23.00 nakonec neni a tak jdeme celkem brzy spat.

den 10. utery 21/7 2009

Vstavame pred 9. hodinou a jdeme hned na snidani (silny cerny kafe, toastovy chleb, burakove maslo, syry, sunka a zelenina). Pokukujeme po campu kde by asi tak mohl stat nas stan, buduji se nejaka cirkusova sapito tak mozna v jednom z nich. Mrnouskovi vletl jeden z nekolika milionu pakomaru (vetsina z nich nastesti nekouse) do oka takze resime improvizovanou operaci - uspesne. Cekani si zkracuju cigaretou a opravami zapisku z cesty. V 11.30 je novy termin pro schuzku vseho personalu, seznamujeme se s vedoucim IST Hermannem se kterym budememe mit tu "cest" se potkat jeste pozdeji. Meeting je kratky strucny a navic tlumocen z islandske anglictiny jeste pro francouzskou cast IST do francouzstiny (te rozumim uz o neco vic nez tomu pokusu o AJ). Zatim se po campu pohybujeme bez jakehokoliv oznaceni a bez registrace takze je potreba nejak vyridit pro nas pro vsechny ID kartu a skautsky RoverWay satek v cernobile kombinaci urceny pro staff kam jsme zarazeni i my z Czech Teahouse. K obedu jsou sendvice a ovoce a zatim i kafe. Po obede si vyzvedavame (celkem ve spechu) od Gudrun se kterou ZiP pred akci komunikoval nase registrace (hacek nad c se jim v mem prijmeni nepodarilo vytisknout a tak jsem od ted Jakub Kadle?ek:) Odpoledne se opet jen tak potulujeme po campu, hrajeme Bang a obecne se trochu nudime. Mam spalena lytka a loupe se mi nos, budu si muset koupit v Reykjaviku nejaky krem na opalovani. Na Islandu a krem na opalovani? no kde to jsme? Stan pro cajovnu zatim nestoji, snad pry zitra. Narychlo se tedy balime a vyrazime na exkurzi do hlavniho mesta. Neprijizdime tam o moc driv nez v pondeli, vetsina obchodu mate tedy opet jiz zavreno. parkujeme u mestskeho jezera Tjoernin, prvni cesta miri logicky do infocentra, pak se rozdelujeme a ja si jdu po svych. Mam jen dva cile, tim prvnim je legendarni stanek s hot dogy - is. "pylsur" Baejarins Beztu (udajne nejlepsi na islandu) na rohu ulice Tryggvagata. Nejspis chutnaji stejne jako v dobe kdy si ho tu daval treba Bill Clinton nebo clenove skupiny Metallica, fronta je opravdu dlouha. Davam si jak je dporucenou jednou se vsim (horcice, kecup, remulada a restovana cibulka) a malou kolou vcelku slusna kombinace na rychle zahnani hladu. Druhym cilem je pak konstrukce Solfar od Jona Gunnara Arnasona (takova ta pomerne znama kovova vikingska lod). U sochy si zrovna hraje skupinka francouzskych deti, tak si davam cigarko a v klidu cekam na fotku az se vyblbnou a zmizi. Pak chvilku jen tak bloumam mestem, nakonec dojdu do snad jedineho jeste otevreneho obchodu nakoupit i potrebny krem na/po opalovani a muzu se vratit zpet na misto srazu s ostatnimi. Po osme vecerni se vracime zpet k jezeru na zakladnu Roverway.

den 11. streda 22/7 2009

Snidani rano opet nestiham, nejak se mi tu nedari vstavat vcas (coz se mi ostatne nedari ani doma:), dopoledne hrajeme Citadelu (dalsi celkem zajimava hra kterou jsem neznal, dokonce vyhravam jedno kolo). u obeda se dozvidame, ze uz by odpoledne snad mohl konecne nas stan stat. A opravdu uderem 13.30 nastupuje k jednomu z nove budovanych stanu skupinka pracantu a dokoncuje montaz bocnich sten. Jdeme stehovat a budovat nas cajovy zazrak. Pri zapojovani elektriky se nam podari na chvilku umlcet mistni skautske radio, ale jinak jde vse jak po dratkach a tak muzeme chvilku po desate vecerni privitat prvni hosty. Zavirame po celkem nevybiravem zasahu sefa IST Hermanna tesne po pulnoci (nikdo nam totiz nerekl, ze se ma koncit uz ve 23.00). Zatim jdeme spat jeste do nasich stanu ale asi hned zitra se presuneme do tohohle hangaru. Zapisky z nekolika dalsich dnu budou jen utrkovite, moc volneho casu a sil na se[isovani romanu nemam.

den 12. ctvrtek 23/7 2009

Dnes rano se my dokonce podarilo i vstat na snidani. Mame neslany nemastny, nesladky poridge a sendvice. Fouka pomerne silny severni vitr, v cajovem hangaru je zima jak v psirne, vecer tam namerime jen neco malo pres 5 stupnu. Dopoledne ostatni vyrazili na dalsi vodopad a gejziry, ja jsem si mezitim prepral nejake to spinave pradlo. Otevirame cajovnu opet az po veceri, i pres to ze je takova kosa tak je trzba slusna a i lidi vypadaji vcelku spokojene. O pulnoci za nami prichazi Gudrun spolu se sefkou cele akce, ze je Roverway striktne nekuracka a nealkoholicka akce tak at koukame ta islandska piva (no piva na nase je to tak sotva sedmicka, slaboucke a jeste s divnou chuti) schovat, nebo ze bude zle. Ok, nejak to prezijeme. Pro kuraky je vybudovano nekolik Smokers area tak se aspon budu socializovat.

den 13. patek 24/7 2009

Dneska by mela akce oficialne zacit a maji prijet i ucastnici (cca 3000 lidi z cele Evropy prevazne ve veku 16 - 24 let). K jidlu uz ani nevim co mame, otevirame ve 13.00 a az do zaviracky (domluveno prodlouzeni do 01.00 hod.) se nezastavime. Zaciname trhat rekordy jak v poctu uvarenych caju (pres 400) tak v trzbach (presne nevim ale na bezne ceske pomery a dosavadni akce fakt dost - jediny problem jsou islandske drobne, caj mame za 350 ISK coz jsou v nejlepsim pripade 4 mince ale dost lidi plati i v desetikorunach, kdo se s tim ma pocitat). do stanu jsme dostali plynovy ohrivac - mushroom. Hreje tak v okruhu dvou metru coz je na nasich asi tak 240 metru ctverecnich uplne na prd. Spime ale uz v hangaru, spacak prikryvam jeste dekou a da se to.

den 14. sobota 25/7 2009

Klasicky bez snidane vstavame az v 11. takze uz pomalu na obed, otevirame az ve 14.00 a i tak se opet do zaviracky nezastavime. Dneska nevic mame v cajovne od 21.00 koncert nejakeho popularniho isandseho dua, hraji jen same coververze znamych skladeb kytarovych kapel, lidi mraky, stojim u vchodu a snazim se alespon trochu omezit preplneni stanu. Lidi jsou az na drobne vyjimky (madari a slovinci) v pohode a chapou ze se vsichni vejit nemuzou, pokojne cekaji a nebo se domlouvame ze prijdou na caj zitra. Trzbou opet trhame rekordy, uvidime jak to pujde zitra.

den 15. nedele 26/7 2009

Dopoledne probiha ve stejnem duchu jak predchozi dny, otevirame opet az ve dve. Zacatek je trosku slabsi, ale vecer zas peklo. Slapeme lidem po botach, nekteri odchazeji aniz by si vubec caj daly protoze na ne proste s objednavkou jeste neprisla rada. Do toho onemocnel Maco takze caje vari jen Zip, ale postupne v tom chaosu nachazime system a tak jsou nakonec skoro vsichni spokojeni a ti co nejsou tak proste odejdou bez placeni (a clovek by si rekl slusni skauti, houbelec). Trzba opet silena. Po zaviracce jdeme jeste s casti ceskeho kontingentu do Smoking area na vodni dymku, okamzite pribiha sef Security a resi zda v ni mame opravdu jen jablkovy tabak a navic poklada naprosto debilni otazku: Are you happy? No co mu na to rict? Spim do 10 vterin od momentu kdy si lehnu, unava na kopackach je znacna.

den 16. pondeli 27/7 2009

Pondeli je posledni den kdy mame otevreno. System objednavek je vypilovan k dokonalosti, dochazeji ale prvni zasoby caju tak proskrtavame listek. Venku lehce poprchava - vyhoda pro nas. Nepije se jen caj ale i kafe ktere jsme museli spolu s cukrem a mlekem nekolikrat behem poslednich dnu v Selfossu dokupovat. Zavirame o neco pozdeji nez by bylo zdravo ale nikdo nas ani neprisel napomenout a i kdyby tak at si nas klidne vyhodi. Po odchodu (vyhozeni) poslednich hostu se jeste s Jozefem poustime do pocatku baleni, sundavame aspon ozdobne plachty a davame susit vse co je mokre. Celkova bilance je vic nez slusna, zda se ze jsme i neco vydelali takze se muzeme nasledujici dny rozsoupnout. Spat jdu pomalu nad ranem, svita resp. je uz o neco mene islandske letni "tmy".

den 17. utery 28/7 2009

Cajovnu jsme definitivne zavirali hodne pozde takze se probouzim az ve 3/4 na 11. Snidane je tim padem v tahu ale je mi jasne ze jsem o nic neprisel. Dneska musime vsechno zabalit, nikdo nam ale presne nerekl v kolik nejpozdeji prijdou stan bourat, vime jen ze budeme na rade mezi prvnimi. Zadne zdrzovani a hura do prace (teda pripojit se k ostatnim co uz jsou vzhuu o neco dele:) Tahame ven vsechny plachty aby aspon trochu oschnuly, peclive balime porcelan a sklo, motame prodluzovacky a kabely na soundsystem. K obedu jsou jen sendvice a bramborovy salat, kafe opet neni a uz asi nikdo ani neveri ze se kdy vsechny hrnecky vrati a sprava campu svuj slib splni. Po obede se poustime do dalsiho baleni. Ve dve hodiny prichazi sef nejakeho pracovniho teamu ze uz by potrebovali balit a jak to s nami vypada. Domlouvame se jeste na aspon hodine pro nas ale po necelych dvaceti minutach nabehne pracovni komando a zacina nam stan bourat nad hlavou. Postupne vse soukame do kary, Kaca si jeste na opustenem stole vypaluje nejaka cedecka do auta dokud je zapojena elektrina. Bavime se nad systemem jak se snazi pracanti vytahovat vic nez dobre zatlucene kotvici koliky, jde jim to fakt od ruky, Za slabou hodinku uz je po vsem, stan je pryc a misto kde byla nase cajovna pripominaji uz jen svetla a tmava vyslapana mista kudy se chodilo a kde se sedelo a lezelo (obzvlaste prouzky po karimatkach vypadaji na louce vtipne.) Chvilku na to uz mame sbalene i nase veci a vyrazime na vylet do Pingvelliru (Thingvellir) coz je mj. neco jako islandsky narodni pamatnik (vznikl zde zaklad islandske demokracie), zaroven je to edno z mist kde se daji videt evropska a americka zemska deska a taky je to centrum Narodniho parku Pingvellir. Lehce poprchava a tak se nam ani moc nechce byt venku a vracime se rychle zase zpet do campu k jezeru. Kontorlka Oktavky uz drahnou dobu hlasi ze jedeme na rezervu,resime jestli si jeste zajet do Selfossu natankovat a prosvihnout veceri a nebo to nechame az na zitrek. Rozhoduje hlad a tak jedeme rovnou na veceri, snad nas nebude muset Subaru tahnout na lane nebo nebudeme muset tlacit. K veceri je hamburger, prsi a velky stan uz nemame takze se uchylujeme do Gimle, zabirame jeden z poslednich volnych stolu a hrajeme Bang a Citadelu. Chvilku uvazuji o dopsani deniku ale nakonec se take zapojuju do hry. Kupuji balik kremovych susenek (v Bonusu stoji 300 ISK tady 1000 ISK ale coz, vydelano mame tak je to jedno.) a k tomu pomerne hnusne kafe (neco mezi slabou breckou z nadrazni restaurace a pigi cajem). Prichazi za nami Hermann (sef IST) a louci se s nami. Pre dpulnoci jeste vytahujeme mapy a pruvodce a vymyslime program na nasledujici dny. Spat jdu okolo pul jedne a usinam okamzite, dest bubnujci do stanu je genialni uspavac.

den 18. streda 29/7 2009

Probouzim se v pul jedenacte, ani jsem v noci nemusel vylezat ze stanu (moc jsem toho vcera nevypil). Snidane je samozrejme v trapu tak si jeste pockame na obed a pak uz konecne pojedeme pryc. Prebaluji si veci co budu potrebovat na vcera naplanovany 3denni trek, moc toho neberu, co nemam nepotrebuji:) Poprchava takze stan budeme muset sbalit mokry ale on v horach urcite ve vetru v pohode doschne. Po baleni si jdu jeste dat horkou sprchu, pak obed a hura do Selfossu dotankovat, nakoupit a hlavne vymenit utrzene drobne na Eura (kurz leti dolu tak at moc neprodelame a taky at se s tema kilama minci nemusime tahat). V selfossu vyburame az treti benzinku, nejdriv zastavujeme u stojanu s full-servisem (drazsi benzin ale nemusite vylezt z auta) ale vcas prejizdime k samoobsluznemu ktery je levnejsi, zajimavy system. Za benzin platime v kovoych stokorunach (98 ks), pak nasleduje klasicky nakup v Bonusu/bogusu a cestou obh;izime banky kde budeme nespis menit. Na pumpe si jeste kupuji islandsky Drum, jediny cigaretovy tabak co tu nejspis maji. Nakoupeno mame celkem rychle, uz se pomalu zaciname orientovat, jen to oddelei chlazenych vyrobku by nemuselo byt tak moc chlazene, je to vlastne klimatizovana pruchozi cast prodejny neco jakov Makru a na tricko to uplne neni. Kdyz prichazime k autu tak s smevem sledujeme pohledy kolemjdoucich jak se divi proc mame na predni masce oktavky ovci lebku. Ted nastava nejtezi ukol, vymenit utrzene islandske koruny na Eura. Postupne ochazime tri banky a vsude se ptame jen na kurz ISK > EUR. Nelepe z toho vychazi Landesbanki (zrejme neco jako nase CNB) a navic i slecna za prepazkou je velmi simpaticka. Jde se zeptat sve nadrizene zda nam vubec muze tolik korun vymenit, zrejme maji nejake limity. Musime predlozit jeste doklad o tom ze opoustime Island, no snad si nevsimnou ze to je az za 14 dni. Prinasime bananovku s kelimky ve kterych je peclive rozdelena veskera trzba, Ona si krabici prebira a sype vsechno do jednoho trychtire autoamtickeho tridiciho a pocitaciho stroje. Papirove bankovky prepocitava jiny stroj, soucet je nakonec celkem pekan sumicka (jen v mincich je to neco pres 29.000 ISK) a to jsme zatim jeste nemenili 5000 ISK bankovky. Dostavame Eura (kurz 185 ISK / 1 EUR) v 5 bankovkach a s prazdnou bednou se vracime k autu. Odjizdime do vychoziho bodu naseho treku pres Snaefellsjokull a cestou poslouchame Roverway CD (peklo na zemi nazpivane Islandskym skautskym sborem). V 16.19 sjizdime z cesty, vytahujeme batohy, zacina opet trochu prset takze nasazujeme i plastenky a odchazime o neco dale od silnice cekat az se kluci vrati s jednim autem a druhe nechaji na planovanem konci treku. Batoh muze mit dobrych 22 kilo, nsu jak stan tak jidlo a veci na vareni pac Macovi se to do batohu pry nevejde. o jsem zvedavj jak to zvadne pri treku na Heklu. Cekani se nakonec z odhadovanych maxialne 20 minut protahne na hodinu, ucime se piskat na prsty a hazeme si s asfaltovimi hokuby kterych je tu u cesty plno neporusenych (zrejme lovec amater). Zatim jdeme po ceste (podle mapy silnice Fneco ale je to hode drsna polnacka), po hodine potkavame nemeckeho speleologa, chvilku si s nim povidame mj. o zkuseostech s vystupem na Heklu a pak uz zase jen puste udolimezi pustymi kopci. Na konci sterkove cesty urujeme podle Plojhyho kopasu (vuroben v NDR v roce 1977 ale vypada jako novy a Plojhy nam predcita dokonce i z originalniho navodu k pouziti), rozhodujee se sejit z cesty a jit na primo, loucka vypada jako super rovinka po ktere se pujde bajecne. Po 500 metrech se povrch meni v lavove pole pokryte mechem, nejlepsi je skakat z hrbu na hrb ale s batohem to moc nejde. Mame jeste asi hodinu a pul na to jit dal a hledat nejeke taboriste, skonci chceme dneska okolo osme at se moc neutahame. Podari se nam dojit az k upati kopce ktery bykl na druhe strane udoli, stany stavime na rovince ktera je zrejme v obdobi tani dnem ricky ktera tudy nejspis proteka, ted tu ale neni po vode ani pamatky, mozna budeme mit zitra problem s nedostatekm vody. Varime veceri, ja dopisuji tyhle radky a ostatni hraji v partystanu Bang! Je 22.08 a jdu spat, venku opet svetlo skoro jak ve dne.

den 19. ctvrtek 30/7 2009

Probouzim se jeste pred pred 9. hodinou. Venku tovypada na krasny den, stan take proschne coz je super. K snidani si delam kafe a do pytliku s muesli prilevam hruskovo jablecny skyr. Nadobi neni v cem umyt a vody bude dnes opravdu nedostatek. Zip dostal v noci ke kasli jeste horecku takze se rozhoduje ze se vrati zpet k autu a "prso" pokorime mi bez nej. Dostavame ceskou vlajku pro vrcholove foto a v 11.00 vyrazime, on uleha do stanu a odpoledne dojde vyvednout prvni auto a pocka na nas na miste srazu pod kopcem kam mame nekdy k veceru dojit. Z taboriste vyrazime po kratke debate vlevo okolo kopce pod kterym jsme spali, ja bych sice preferoval variantu v pravo pokracovat dal udolim ale coz, snad Plojhy vi co rika kdyz tvrdi ze hned za kopcem zacina klasicka cesta ktera je o hodne pohodlnejsi nez mechem porostle lavove pole. Cesta za kopcem bohuzel neni, jedine co vidime jsou dalsi skaly v dalce tak se vydavame smerem k nim. Po necele pul hodince jsme v sedle mezi dvema skalkami a jedina cesta vede po strmem mechem porostlem svahu dolu do dasiho udoli. Vydavame se tedy po svahu vhodnem tak na cernou sjezdovku, za chvilku uz jsme vsichni dole. Ani tady neni po zadne ceste ani pamatky, zato hned za hrbolkem na ktery se uz Plojhy statecne drape se najednou objevuje nas planovany cil nejvyssi stitovy vulkan s 300 metrovym kraterem Snaefellsjokull. Nevidim jediny duvod proc se k ni vydavat vzdusnou carou do po dalsim svahu (znamenalo by to vystoupat v podsate polovinu vysky kterou jsme pred chvilkou naklesali) a tak se s Kacou a Drewackem vydavame na cestu pres udli vice vlevo (byt je to opet proti me politicke orientaci:) Po cca hodine a pul uz jsme skoro uprostred udoli, Snaefellsjokull je krasne videt pred nami ale casu neni uz tolik kolik bysme asi nejspis pro dnesni vystup a sestup zpet k autum potrebovali. K nasemu smeru pochodu se postupne pridava jeste Mrnous a po telefonatu Plojhymu i zbivajici cast skupiny. Domlouvame sraz na obed u skalek ve druhe tretine udoli, tam y ostatne mea vest i dlouho hledana cesta. Ve 14.45 se vsichni schazime na placku u cesty a obedvame. Rozhodujeme se, i z duvodu ze mame maximalne 0.25 litru vody na kazdeho a max. 3 hodiny na vystup na 7 kilomeru vzdaleny vrchol "nadro" nepokorit. Pri navrat k autum volime variantu sice delsi, ale jistejsi cesty po "silnici" (opet klasickam islandska polnacka pro 4x4). Cestou hrajeme Kontakt a vymyslime milosrdnou lez pro Zipa ze byl vrchol dobit. Cesta vede nehostinnou polopousti lavovych poli, fouka studeny vitr ale jsem liny si oblect bundu tak to musim vydrzet. Po hodine a ctvrt pochodu prichazime k pristresku zrejme pro pasaky ovci,, Maco testuje mistni kadibudku tak ho tam "za odmenu" na chvilku zamykame. Vyrazim jeste s Mrnousem a Slunicke o neco drive, prijde nam zbytecne se zdrzovat povalovanim kdyz je to k autu jeste poradny kus cesty. Miji nas ten den jiz 3 offroad tentokrat s nejakou francouzskou rodinkou, dcera v pubertalnim veku ma v usich sluchatka a evidentne ji okolni nadherna krajina vubec netankuje. V dali uz vidime zaparkovoanou Oktavku a Subaru (no vidime, ja rozeznavam nejake barevne fleky), Nez ale k autum opravdu dojdeme tak je to jeste hodina cesty zkratkou pres dno jezera, ted v lete vyprahlou poust. Tesne pred koncem jeste brodime prvni vetsi islandskou ricku, vzit si je nizke textilni trekingove boty nebyl uplne dobry napad U aut dopijime posledni zasoby vody, Zip uz vypada o trosku lepe ale zdrav neni zcela urcite tak cekam kdy to skoli jeste i mne, jsme z osadky naseho vozu posledni kdo se drzi. Po sterkove ceste odjizdime niz do udoli k informacnim centru NP Pingvellir (Thingvellir), vybiram pohledy a kupuji znamky a prihazuji k tomu jeste knizku islandskeho drzitele Nobeloby ceny za literaturu Laxness Halldor s nazvem Independent people (aspon bude na trajektu zpet co cist). Vsimam si, ze prodavacka za pultem ma rozectenu Kafkovu Ameriku v islandstine, inu je to asi opravdu nejznamejsi cesky spisovatel (jestli si o nas Cesich podle nej utvareji nejaky stereotypni nazor na narodni mentalitu tak potes Pan Buh). V onfocentru jeste kupujeme podrobnejsi mapu oblasti okolo Hekly at uz tolik neloudime, znacene trasy v tehle casti islandu evidentne neznaji. Dnesnim dalsim cilem je dojet na pobrezi do pristavu Porlakshofn (Thorlakshofn), tady najit kemp a rano se chystame na plavbu na ostrov Vestmannaey pozorovat populaci pauchalku (typicky islandsky ptak - maskot, ktereho je mozne ochutnat v mnoha restauracich nejen v Rejkjaviku jako narodni delikatesu, mozna na nej taky dojde). Cestou do kempu pozorujeme z auta nadhernou dvojitiu duhu, bohuzel fotka asi nevyjde. V kempu se potkavam se dvema Francouzi co projizdeji Island stopem, podle jeich informaci se zrovna tenhle vikend chysta na ostrove festival Vestmannaeyjar national festival (udajne uz 135. rocnik), tak zitra uvidime jestli se vubec dostaneme na trajekt. Je uz patek 31. cervence, 20 minut po pulnoci a ja jdu opet spat. Dobrou noc.

den 20. patek 31/7 2009

Vstavame pred 9. hodinou, delam si rychlou snidani a balime stany at muzeme co nejdrive dorazit do pristavu. I kdyz nas nikdo neprisel zkontrolovat tak po chvilce bloudeni konecne nachazim recepci kempu v prilehlem sportcentru a poctive platim 750 ISK za osobu a noc (a to kem nemel ani teplou vodu ale zas tak to nevadi). Recepcni se netvari zrovna dvakrat nadsene ze musi vypisovat pokladni blok a odpoved na otazku Where are you from? Czech republic. ji vycaruje na tvari nechapajici vyraz. Mame sbaleno a tak vyrazime hledat pristav. U terminalu je celkem rusno takze frantici asi fakt nekecali. Trajekty jezdi vzdy ve 12.00 a 19.30, nakonec se ale rozhodujeme odlozit plavbu na ostrov az na termin kdy tam nebude zadny festival a tudiz asi ani tolik lidi. Sedame tedy do aut a odjizdime z pristavu smer Grindavik resp. Blue Lagoon, coz je nejvetsi islandske termalni koupaliste zbudovane z odpadniho jezirka nedaleke termalni elektrarny. Cestou se jeste zastavujeme u geotermalnich sirnych pramenu Krysuvik (nebo tak nejak), uz to zacina byt trochu nuda a tak se Mrnous vydava na pruzkum a zapada pravou nohou po kolena do bahna, no aspon se trochu zasmejeme cizimu nestesti. Cesta podel pobrezi je bohuzel pro Oktavku nesjizdna a tak jedeme oklikou pres Hafnarfjoerdur, opet nadherna krajina strida pusta lavova pole a nakonec na opacne strane poloostrova i rozsahle predmestske industrialni a skladovaci komplexy. Smerem na Keflavik vede dokonce i neco jako nase dalnice, cesta je sice delsi ale casove je to pro nas asi vyhodnejsi. Pred druhou hodinou parkujeme u Modre laguny a ja vyrazim za spolecne penize koupit vstupenky (sleva neexistuje takze za peknych plnych 4000 ISK na osobu ale zas tu muzeme byt klidne cely den). Na cely den to teda pro nas neni, po 3.5 hodinach kombinovani valeni se v bazenu s teplou vodou, mazani si bahna se silicemi po xichte, sauny, pary a popijeni skopku piva Viking primo v bazenu uz toho mame vsichni plny brejle takze mizime. Zipovi neni o moc lepe takze asi nastup na Heklu odkladame na jeste pozdeji. Nejdriv vyrazime do Grindaviku ale v kempu (podobny jak ten vcera takze bez sprchy a jen se studenou vodou), rozhodujeme o presunu do Keflaviku kde se zitra pujdeme podivat do Vikingskeho muzea a mozna i nakoupit nejake svetry. Ubytovani jsme nakonec nasli v kempu Alex kousek od letiste za dobrou cenu, s krytou jidelnou, teplou vodou a i pripojenim k iNetu. Kemp je navic asi docela obliben, spolu s nami tu stavi stany mj. i ucastnici zajezdu s CK Adventura.

Přidej příprcek: