Cesta do Bostounu a pobyt kolem

kategorie: vse
publikoval: robo
datum a čas: 06-10-2004 04:31:27

Tak se nejak semlelo, ze v Nedeli 3.10.2004 data toho pozehnaneho mel jsem vyrazit na cestu za ocean, sluzebniho typu samozrejme. Inu, nachystal jsem se, v sobotu jeste vyrazil peci brambor do poli, vsak vyhnal nas dest. Alespon burty jsme stihli, rozumite?

Prisla nedele a cas neco kolem 12 hodiny poledni k odletu zval. Na letisti lidi jak v nedeli kolem obeda a u cekinu mila slecna rikajici: "Vas let byl zrusen, bezte se prebukovat na jiny". Mhmm, u prebukovaci prepazky mi rekli, ze muzu letet v pondeli rano nekdy kolem 10 hodiny do Parizaku a odtud primo do Blowstonu. Beru to, co mi taky zbyva?

Pondeli, kupodivu vpohode jsem se dokodrcal na letiste s babovkou v puse, premluvil slecnu na cekinu, aby me pustila s mymi objemnejsimi zavazadly do letadylka (byla to fuska, protoze sem mel pres vahu a navic to bylo celkem veliky zavazadlo). Rekla mi, ze umim premlouvat, kua zajimava to novina. V letadle jsem po chvili zurivosti narval zavazadlo do prepravniho prusturku a usadil se. Zapomnel jsem dodat, ze si v zavazadle vezu hardware, na kterym bezi ten muj vytvor. Dostal jsem se uspesne do Parize.

Tady je mnoho peknych cernosek a nepeknych kontrol, kde kontroluji muj hardver. Vypada jako rozbuska k atomovce. Jsem vyveden stranou a pozadan, slusne, o vybaleni veci ze zavazadla. Po chvili objizdeni detektorem jsem vpusten do prostoru nastupu do letadla. Nejakou chvilku cekam, skadlim propujceneho telefonu radio a nakonec se dockavam. Opet rvu zavazadlo do prepravniho prostoru, tentokrat uz mam ale praxi. Letadlem je cosi pod jmenem airbus 300 neco. Sedi tam kotel lidi, v jedne rade 8, samozrejme jedu klasicky v nejlevnejsi tride. Je tady opravdu hodne mista na nohy. Jeste vice mista na nohy mi dela clovek sedici prede mnou, kdyz si klopi sedacku. Miluju ho celych 7 hodin. V sedadle je mala obrazovka, dotykova, kde clovek muze sledovat skvele filmy, nebo poslouchat skvelou muziku. To vse za pomoci krasnych modrych sluchatek, ktere si muzu nechat! Dale si muzu nechat klapky na oci a vypumpovat zaludek z tech francouzskejch jidel, co nam davaji. Vsichni snad chapou, ze ten let je uplne nahovno, pokud ovsem snad clovek neleti prvni tridou. Ale co, precetl jsem u toho knizku a dvoje noviny. Taky jsem na te obrazovce sledoval, kde se prave nachazime, kolik je venku stupnu (i -60), v jake vysce a tak...

Konecne jsme v Bostonu, lezu jako jeden z poslednich, mam pripravene slavne karticky vyplnene, pas a vubec jsem pripraveny na vsechno. Musim rict, ze co sem vylezl z letadla, mel jsem z ty ameriky dobry pocit. Lidi zdravi, smejou se a vubec takova pekna pohoda. Jdu k prepazkam, chlapik se me pta co, proc, kde a tak. A uz si me vede stranou (jako jedineho z celeho letadla, pokud jsem si dobre vsimnul). Zde prochazim lustraci u nejake vtipne tloustku skryvajici blondyny s koltem za pasem. Passed bicis! Su pred letistem a delam si vysmatou fotku.

Hledam taxiky, nachazim a uz se vezu. Chlapik ale nevi kam to vlastne chcu, navic je to rus. No zabava, vola na vsechny strany, aby mu nekdo rekl, kam to vlastne chcu. Nachazi nekoho kdo mu to rika, tak se nejak domotavame k hotelu. Venku jezdi ty jejich obrovsky kary, pripadam si jak ve filmu, opet.

Jsem v hotelu a hned se kontaktuju s chlapikem, ktery tady ma byt dva dny se mnou. Ma auto, tak jedem na jidlo. Jidla je brutalni kotel a je dobry jak svina. Asi bych tady nemistne ztloustl. I kdyz mozna ne, v televizi davaji zajimavy porady o zajimavejch pilulich na hubnuti. Vsude sou lidi prijemni, fakt zvlastni a dobry jak prase.

Jo, vypada to ze je to vse, je nejakych 22:30, tak snad pudu spat nebo co. jeste vam povim, mili ctenari vyplody v oblibe majici moje, nebo nemaje, ze jsme dnes navstivili podnik zvouci se Naked Fish. Jedl jsem nevim co, ale bylo to zas dobry a taky pekne drahy. Nastesti byl sponzor u naseho stolu sponzorsky a tak zaplatil vse. Old Setrhenda jsem este nepotkal.

Přidej příprcek: