Mazurska jezera [PL] 20-29.8.2004

kategorie: vse
publikoval: robo
datum a čas: 06-10-2004 03:59:07

Vsechno zacalo uz nekolik dni pred odjezdem. Znate to, nakupy, pojisteni, prachy, vymenit, rozmenit, zachodak sehnat. Ve stredu jsme byli na velkem nakupu v Tescu. Nijak zvlast jsme se s Jesterem nestydeli a to male pojizdne vyklapeci auto, kteremu nekteri rikaji vozik (coze? jak neco takhle obludne velkyho muze mit zdrobnelej nazev "vozik"?) bylo plne behem nekolika okamziku. Batohy narvane k prasknuti, proc to vlastne rikam?

V patek utek z prace, na Masarykove nadrazi nakup nekolika lahvacu na cestu. Jedeme do Kolina, kde se potkame. Lahvace zmizly neskutecne rychle, vsak taky zizen je silna, tak naciname jeste Becherovcicku. V Koline cekame asi 10 minut, kdyz tu, prijizdi Karaf a vzapeti hippie autobus. Rychle balime vsechny pivaky a vzhuru do busu, kde skoro nikdo neni. Nahybame z Becherovky a najednou uz kolem sebe vidim nejak vic lidi, jo, asi jsme zastavovali. Cesta ubiha i uhyba, zalezi na uhlu pohledu, potrebujeme prejet do Polska a tam urazit co nejvic, abysme zitra mohli yachtat! Obcas delame zastavky, pri jedne takove, kdyz uz ani lahev Myslivce nebyla to co byvala lezu z busu, skobrtnu a hodim krasnou drzku. Skauti, co jedou s nami radi, abychom prestali kalit. Mhmm. Prestavame kalit, protoze neni co a rum s plachetnici prece nevypijeme v buse. Prichazi toho dne konecna, spime u nejake benzinky, jenze my jsme se dlouho nevideli, hlavne s Karafem se nikdo dlouho nevidel, tak jdeme na pivko k pumpe, nemaji. Coze?? Pres silnici pry maji. Je tomu tak. Kdyz uz je spravny cas na peceni burtu, tyto peceme a nabizime i pumparce, nechape. Po spekacku je nam vsem dobre a jdeme spat.

Druhy den zase cesta busem, clovek nemuze moc lomit pivaky, protoze se pak chce mocli na zachod a my proste stavime az na konecne. Nekdy kolem 17:00 prijizdime na misto, ktere je nedaleko mesta Gyzicko. Prvni vec, vybalujeme varic a varime poradny kotel Tesco parku. Po par kousnutich se mi zveda troubelka, dalsi kousnuti uz nedam. Skauti sezerou vsechno bez sebemensiho zavahani a Karaf-vegetarian se nam smeje. Taky dostavame lod, kterou vybral Jester predem. Ma to asi 7,5m a je to v uprave sport. Zabydlujeme se na lodi a hura na pivo. Skauti nejdou. Na pive je celkem mrtvo, tak ozivujeme situaci dalsim pecenim speku. Je este vic mrtvo, takze jedina zachrana je klasicky stolni fotbal. Kdyz uz neni tolik mrtvo, tak prichazi zaviracka, je 22:00 nebo tak nejak, jsme v kempu, kde je plno lidi a na pive sedime jen my. Sedime dal i po zaviracce, kdyz tu prichazi chlapik a vyhani nas. Opet obligatni, coze??? Sedis na zahradce, cumlas posledni pivo, je po zaviracce, stany jsou dobrych 50m daleko, kolem jen zaparkovana auta a nekdo te odtud vyhani... Smysl mi uchazi. Prvni noc na lodi.

Rano konecne vyrazime na tu vodu, ne? No jo, uz je to tady, skauti odjizdeji a my za nimi, jenze my se nemusime drzet zadneho planu, vlastne niceho, muzem se obratit a cely tyden prokalit v jednom pristavu. Jenomze na to nas neuzije, my jedem plachtit, volove! Je vitr, je vsechno jak ma byt a i ta lod dokonce na ten vitr opravdu skutecne nefalsovane jede. Jester vsechno koriguje, je kapitan, ma nejvic zkusenosti. Za chvilku uz jsme na poradnem jezere a tam si i ostatni zkousi kormidlovat a ladit (tedy v jachtarske terminologii "trimovat") plachty. Je to bozi. Do vecera plachtime, pak spime v pristavu. Prichazi taky navsteva od skautu, kteri jsou shodou nahod v tom samem pristavu a chce u nas opect spekacek. Je srdecne uvitana a peceme. Mame jeste nekolik Plzni, ktere jsme nakoupili pred vyplutim, tak to zapijime jihoafrickou domovinou.

Dalsi den jedeme zpet k pristavu, odkud jsme vypluli. je tam kanal, kterym se da proplout do dalsich jezer, sklapime stezen (vcelku makacka), startujeme motor a do kanaluuu. Znovu plachtime a plachtime. Nevim jestli to bylo tento, nebo az dalsi den, ale je to asi jedno, objevili jsme pivo Žubr, zazrak tento nestoji vice nez 2,30LEI (~17Kc) pri voltazi 6,4, pokud se prilis nemylim. Vecer kotvime u brehu, v rakosi, velice v klidu, hlavne po peceni spekacku a piti Žubru. Pridava se k nam spolecnost trech polaku, svarujeme vino a pak otvirame plachetnicovy rum. Sme vsichni uz pekne pekne, bavime se polsky, cesky, angelsky a rukama, nohama. Borec a babovka ani nemuzou slezt z lode, prdel. Jdeme radsi spat. Mam pocit, ze tento den se stalo prvni male nestesti, utopili jsme vidlicku. Zda se to urcite malicherne, jenze tato udalost predznamenala spad situaci pozdejsich

Zase plachtime, rozbili jsme skleneny hrnek a sklenene viko na dost slusnou panev (koho do*dele napadlo dat na lod sklenene veci?). Jezdime kanaly, plachtime po jezerech, varime si dobre veci, jako je gulas, Karafovy Indicke speciality, ve kterych je vzdy dostatek chilli. Proste gud stuf. Vecer mame problem s motorem, zrovna pred vjezdem do kanalu a uz je tma. Nakonec jsme motoru domluvili a zajizdime do rakosi, kde se opakuje podobna story jako predchoziho vecera, jen jsme se nahodou scuchli s dalsimi lidmi z nasi vypravy (ne-skauti). Ti maji kytaru, pivo a vyborne vino. Uzivame pohodu. Spime.

Mirime na nejvetsi jezero z komplexu Mazurskych jezer. Nekteri rikaji, ze je tak velke, ze neni videt z jednoho konce na druhy. Blbost. Navic tohle jezero temer nestoji za navstevu, jsou na nem melciny a vubec tam nebyla takova zabava jako jinde. Zajimava vec na nem byl ostrov, kde je, pry, 1500 - 2000 let stara stavba. Kdyz jsme vylezli na kopec na ostrove, doslo nam, ze na te stavbe prave stojime. Ale je to pocit, treba 2000 let stare dilo... Ztracime cennou vec - racnu (jakasi klika) na vytahovani plachet, cena 1000,-. Odted tahame plachty rukama, taky se to da a je to ten pravy jachtarsky HC. Zacina byt skarede (a my ztratili dalsi cennou vec, bidlo), tak jsme rozhodli, ze prespime u jiz znameho ostrova. Prijizdime na misto, zde uz kotvi motorak, odkud vyrvava Jarreho Oxygen, nejake mlade marky tam maji snad diskoteku nebo co, tatove sedi na brehu u ohne a lamou skopky. Nezustavame pozadu a vybalujeme svoje pivaky, zacina bourka, tak jsme v lodi a mame se dobre.

Zaciname se vracet k materskemu pristavu, plachtime kde se da, taky tahneme nejakou lod na lane, protoze nema motor, museli by konickovat (tahnout lod ze brahu na spagate), pomoc jasna. Nakonec je konec a my jedeme domu, predavame lode, borec si vubec nevsiml co chybi. Praskame to na sebe, on rika, ze musi k sefovi pristavu a majiteli lodi v jedne osobe. Ten se usmeje a rika, abychom mu poslali karton piva Kozel. vec je vyrizena a my se vydavame na mou nejsilenejsi cestu busem v mem dosavadnim zivote. Jedeme na jeden zatah z Mazur az do Trebice. Odjezd po 10 rano, prijezd 5 rano, pan ridic si dal peknou sichticku.

Přidej příprcek: