Uryvek z knihy Sexualni poradna Dr. Tatiany (01)

kategorie: vse
publikoval: cooba
datum a čas: 19-11-2003 00:00:00

Mila doktorko Tatiano,
jsem mlady moderni samecek pobreznice. Vim, ze NE znamena NE – takhle bych se ale nikam nedostal. Samicky meho druhu jsou tvrda devcata: kdykoli se pokousim pratelsky se sblizit, dostanu nakladacku. Proc jsou tak nepratelske? Mohu s tim neco udelat?
Mily pan Zklamany z Mallacoota Bay


K certu s politickou korektnosti! U tveho druhu NE znamena ANO. Samicky jsou agresivni, protoze chteji, abys je premohl; opravdu se odmitaji parit s tim, kdo to nedokaze. Takze pokud si chces uzit, budes muset snaset kopance a vzpirani, dokud se ti partnerka nepodvoli.
Pro nektere tvory je nasilnicky sex normalni. Tuleni krabozravi – kteri mimochodem nezerou kraby, ale kril – male garnaty, kteri ziji po stamilionech v chladnych vodach kolem Antarktidy – se pri pareni navzajem divoce kousou a obe zvirata jsou casto na konci zbroceni krvi. Ackoli to vypada nechutne, je to totez, jako kdyz zena skrabe sveho milence nehty po zadech: zraneni nejsou vazna a nejde vlastne o nic spatneho. Proc to delaji? Pro takovou zalibu neexistuje zadne rozumne vysvetleni.
Zaliba v nasili ma samozrejme sva rizika. Mnohym zviratum zkusenost s drsnou laskou zanechala jizvy. Starsi samci tulenu krabozravych maji po letech samici naklonnosti zjizvenou celou hlavu. Kdyz bizoni samec vystoupi na samici, uderi ji do zad prednimi kopyty, az ji nekdy sedre kusy kuze. Do doby, nez oslavi sve osme narozeniny, bude mit samice pravdepodobne nasledkem toho na zadech par holych mist. (Behem pareni musi nest celou vahu sveho mohutneho milence: ten se pri ejakulaci dostane do krece, ktera zvedne i jeho zadni kopyta nad zem.) Samice dugonga indickeho, bylozraveho morskeho savce, ktery cenicha kolem zahonu chaluh a pouziva pritom rohovita briska casti sveho dolniho pysku k vytrhavani rostlin u korene, maji obcas po tezkopadnem pareni samcu na zadech jizvy.
A co hur, dochazi i k nehodam. Drive, nez doruci samecek mlocika svuj balicek spermii, vrazi samicce do krku sve pilovite zuby; obcas uvizne a nemuze se odtrhnout. Neopatrni samci rypouse sloniho – samci jsou jeste vetsi nez rypousi severni, dosahuji sesti metru a vazi kolem ctyr tun – mohou samici kousnout do hlavy misto do krku, a tak ji rozdrtit lebku a zabit ji. Samec norka se obcas obdobne splete, kdyz samici probodne spodinu lebecni misto toho, aby ji chnapnul za kuzi na zatylku. Samec vydry morske si predstavuje polibek jako kousnuti do cenichu; kdyz se zraneni zaniti, muze byt smrtelne.

Takove katastrofy, ostatne jako vsechny spatne zpravy, pritahuji pozornost. Je vsak dulezite divat se na vse ve spravnem svetle. Mezi temito nehodami a nehodami zpusobenymi chlipnym davem je zasadni rozdil; samci je nezavinuji proto, ze by jednali ve svem vlastnim zajmu. Samec, ktery rozdrti svym partnerkam lebku, mnoho potomku nezanecha. Nebezpeci, ze bude samice zabita behem pareni, je ve srovnani s jinymi potencialnimi moznostmi umrti minimalni; pokud tedy nemluvime o druzich, kde samice napadaji vyse zminene „gangy“. Vyhnout se takovymto nehodam je zalezitosti nahody, a nikoli evoluce. Geny, ktere by te mohly pred rozdrcenim lebky ochranit – napriklad ty, diky nimz mas pevnejsi lebku – se totiz nerozsiri, bude-li k rozdrceni lebky dochazet jen vzacne.
Ackoli mrtve samicky potomky mit nemohou, zranene je mit mohou – zalezi ale na typu zraneni. Mozna tedy tyto nehody nejsou az tak zkazonosne, jak se zdaji: co muze zabranit samci, aby „zdemoloval“ samici skoro az k smrti, obzvlaste kdyby ji narez odradil od pareni, a ona mu tak prestala byt neverna? zadny strach, devcata, to by jim dlouho neprochazelo. Kdyby s sebou pareni, at uz z jakehokoli duvodu, neslo nebezpeci vazneho zraneni, opet byste mohla cekat rychly vyvoj vlastnosti, ktere vas pred zranenim ochrani.

Vezmi si dva priklady. Prvnim jsou zraloci. Pareni techto netvoru je casto brutalni. Samec uchopi samici do celisti, pricemz se pokousi zasunout jeden ze svych penisu (ci „hacku“, coz jsou panevni ploutve srolovane do trubicky). Samci maji pritom dva „hacky“ a oba lezi podel jeho bricha – jeden konec je spojen s pohlavnim otvorem a druhy je pripraven na zasunuti do samiccina otvoru. Behem pareni vstoupi spermie z pohlavniho otvoru do „hacku“ a spolu s proudem morske vody jsou vehnany do samiccina otvoru. Dospele samice jsou casto zjizvene nebo jim chybeji kusy ploutvi. Ackoli bych nechtela, aby me zralok kousnul – ani kdyby byl v nezne nalade – jsi-li zraloci slecna, neni to tak hrozne. Treba zraloun modravy. Zrale samice maji casto po tele cerstva kousnuti nebo jizvy. Dokazi se s tim vsak vyporadat: kdyz samice prochazeji pubertou, kuze jim zacina silit, a nez dospeji, maji kuzi dvakrat tak tlustou nez samec teze velikosti. A jeste neco, jejich kuze je tlustsi, nez jsou samcovy zuby dlouhe. Samice trnuchy Hallerovy, pribuzne zraloku, ma nejen tlustsi kuzi, ale samec ma navic specialni zaspicatele zuby, kterymi ji muze uchopit. Zatimco samice a mladi samci maji radu rovnych a hladkych zubu, ktere do sebe zapadaji jako kameny na dobre vydlazdene ulici, zrali samci maji zuby spicate, aby dodali svym milostnym kousancum vice pary. Nekdy ovsem pokouse samice samce – a samec si musi proti takovemuto nebezpeci vyvinout obranu. Falcatus falcatus je zralok znamy pouze ze zkamenelin, ktere jsou stare asi 320 milionu let. Dnesni zraloci by se jeho samcum posmivali: hlavu jim zdobilo velike drzadlo, takze vypadal jako zehlicka ve tvaru zraloka. Soude podle kompromitujici polohy, ve ktere byl jeden zkamenely par nalezen, to vypada, ze se drzadlo vyvinulo, aby do nej samice behem pareni kousala.
Mym druhym prikladem vyvoje protiopatreni je morsky plostenec Pseudoceros bifurcus, ktery je hermafroditem. Mezi hermafrodity je kazdy clen druhu potencionalni samecek; obvykle souboje mezi rivaly, kteri soutezi o partnerky, tady proto neexistuji. Pro mnoho hermafroditu je pareni vskutku laskyplna a protahovana udalost. Nikoli vsak pro Pseudoceros bifurcus. Jedinci tohoto druhu zjevne uprednostnuji samci roli pred roli samicky, nebot vyvinuli piratskou techniku oplodnovani. Znamena to, ze zabodnou penis kamkoli do tela obeti a vzapeti se nejvyssi moznou rychlosti vytrati. Jelikoz vsak takove bodnuti zpusobi otevrene zraneni, kazdy jedinec, ktery se dokaze ubranit, okamzite ziskava vyhodu. A vysledek? sermovani penisy.
Jako v kazdem sermu se bojovnici snazi protivnika zasahnout, aniz by byli sami zasazeni; cilem boje neni smrt, ale penetrace. Souboje mohou trvat hodiny; oba ucastnici utoci a podnikaji vypady, uhybaji a odpovidaji protiutokem. Docela stoji za to to videt. Tito tvorove vypadaji jako miniaturni perske koberce – jsou ocividne plosi a ozdobeni slozitymi barevnymi vzory. Kdyz plavou, vypadaji jako letajici koberce. Kdyz sermuji, vypadaji jako neviditelni muzi v dlouhych plastich. Souboj konci, jakmile se jednomu zvireti podari bodnout to druhe vlastnim penisem. Neni to nic prijemneho, ale porazeny alespon bojoval.


Doufam, ze jsem te presvedcila, ze trochu divokeho miliskovani nemusi byt na skodu. Abych se vratila k tvemu pripadu, samecci mouchy Gluma musgravei skutecne shromazduji behem rvacek pri pareni dulezite informace. Vybiravi samecci se nepari s kazdou samickou, kterou premuzou, ale jen s temi nejmohutnejsimi. Duvodem je zrejme to, ze nejmohutnejsi samicky maji nejvetsi sanci prezit. Nikdo nevi, proc se o to samecci tak staraji. Jednim moznym duvodem je to, ze chaluhy, do nichz samicky kladou vajicka, se na plazi objevuji nepredvidatelne. Proto by robustnejsi samicky mely mit vetsi sanci zit dostatecne dlouho na to, aby spatrily chaluhy, jak priplavaly s prilivem. Tak se nestyd. Seber se a podrob si nejake to devce.


Mila doktorko Tatiano,

jsem cvrcek Cyphoderris strepitans a prave jsem dosahl dospelosti. Kdyz jsem si prohlizel sve nove muzne telo, vsimnul jsem si na zadech nekolika zubu. To se mi zdalo jako smesne misto pro zuby. K cemu jsou?

Ten ze Skalistych hor, ktery toho o anatomii mnoho nevi


Slysel jsi o naslapne pasti? To je past s celistmi s pruzinovym zatizenim, ktere jsou dosiroka rozsklebene a plne zubu. Jakmile zvire stoupne na spoust, celisti s bouchnutim sklapnou a uvezni korist tak, ze nema sebemensi sanci se vyprostit. Lovci kdysi naslapne pasti pouzivali k lovu medvedu, vlku, norku, sobolu a jim podobnych. V osmnactem stoleti se tyto pasti v Britanii pouzivaly dokonce k chytani lidi, a to si nedelam legraci: na pytlaky, kteri si vzali do hlavy, ze budou krast zverinu z pozemku aristokratickych dzentlmenu, se licily obrovske takoveto ocelove pasti.
Dnes jsou naslapne pasti pro norky stejne jako pro lidi nastesti nezakonne. Matka Priroda vsak takovym detailum nevenuje pozornost. Zuby na tvych zadech jsou pasti na devcata a funguji nasledovne. U tveho druhu jsou samicky tradicne nahore. To, ze ohnes zada, abyste spojili sve genitalie, zpusobi, ze zuby „pasti“ sevrou jeji brisko a pevne ji drzi. Jakmile se jednou chyti, musi se s tebou parit, at chce nebo ne. Je to tak. Tato „past“ ti umozni ji znasilnit.


Proc bys to delal? Priznejme si, svet je hnusny. Samicky tveho druhu maji svuj vlastni osklivy zvyk: piji ti krev. Asi sis vsiml, ze mas krome „pasti“ jeste dalsi nadbytecny kus tkane – par mekkych masitych zadnich kridel. Daleko by ses nedostal, kdybys na nich zkousel letat. Ne, bohuzel se zda, ze slouzi k tomu, aby je samicka okusovala. Behem pareni si parkrat z tvych kridel ukousne a pak hltave pije krev, ktera vyteka ven. Pote krev uschne a z tvych zadnich kridel se stane zohavene sousosi. Samicky prirozene preferuji panice, nebot pouze oni jsou jeste nedotceni; koneckoncu kdo by chtel nekym okousane zbozi? Takove desne vybirave chovani vsak znamena potize pro ty z vas, kteri se od prirody radi parite vice nez jednou. Kdyz proto samicka vyleze na vase zada, aby zkontrolovala, v jakem stavu mate zadni kridla, chytnete ji do „pasti“. Nezalezi na tom, jestli jste panicove – sparila by se s vami tak jako tak. Kdyz jsou vsak vase zadni kridla ohryzana, prinuti ji zustat jen tato „past“.


Neboj se, nejsi jediny, kdo ma vynalez na to, jak lapit neochotne divky. Podivej na srpice, hmyz s dlouhymi pruhlednymi pavucinkovymi kridly s cernymi skvrnami. Samecci srpic maji na zadecku zvlastni organ, jakysi skripec, ktery pouzivaji k tomu, aby si samicku pridrzeli. Jako ve tvem pripade se tento organ pouziva pri kazdem pareni; opet se vsak stava zbrani pouze tehdy, pokud se samecek snazi pridrzet samicku proti jeji vuli. A co urcuje to, ze je samicka ochotna? Zda muze samecek poskytnout dobrou potravu, ci ne.

Srpice se pari staromodnim zpusobem: on plati za veceri, ona se namaha. Jelikoz srpice patri mezi mrchozrouty hmyzi rise – jsou to sberaci odpadku, kteri se zivi hmyzimi zdechlinami – naserviruje nóbl samecek peknou hmyzi mrtvolku. A samicky se se sameckem, ktery muze nabidnout takovou lahudku, ochotne spari. Hmyzi mrsiny jsou vsak casto vzacne, a aby samecek nejake ziskal, musi se obcas odhodlat k tomu, ze ji ukradne pavoukovi – coz je nebezpecny podnik. (Mam tip: jestlize jsi mladenec srpice, budes mit velky banaty penis. Az budes v pavoukove spizirne a jeji majitel se te bude snazit zastavit, prast ho svym udem a on se stahne. Devcata, jestli se nekdy ocitnete ve stejnych nesnazich, nejlepsi, co muzete udelat, je nabrat toho chudaka pavouka hlavou.)

Nedokaze-li samecek ziskat hmyz poctive ani podfukem, pouzije sve slinne zlazy a vymesuje velky rosolovity zmolek – mnam. Hmyz to sice neni, ale neni to spatne. Nekteri samecci nejsou s to takovou hrudku vyloucit a nemaji ani chut vyloupit pavouka. Nasledne nemaji samickam co nabidnout a uchyluji se k nasili.
Jak u cvrcku, tak u srpic je znasilneni dilem totalniho zoufalce na okraji spolecnosti, ktery sve geny nemuze rozsirit zadnym jinym zpusobem. Mezi temito druhy je totiz lepsi sparit se s ochotnou samickou nez s divokou, ktera se vzpouzi a klade odpor – samecci se s ochotnymi partnerkami pari dele, predaji vice spermii a zplodi vice potomku. Jestli vsak patris mezi samecky, kteri nemaji co nabidnout, nebudes moci svest nikoho a tvoji jedinou moznosti je prinutit ji. Prirodni vyber skutecne diskriminuje ztroskotance s dobrym vychovanim. Nemas-li co nabidnout a neuchylis-li se k nasili, nebudes mit zadne potomky a tve geny pro slusne chovani zahynou spolu s tebou.

Nemysli si vsak, ze vsichni nasilnici jsou zoufalci, kteri nedokazi ziskat divku jinym zpusobem. O znasilneni jsou zpravy take u humru, ryb, zelv, ptaku, netopyru a primatu. Totoznost pachatele neni vzdy znama: anonymni samecci netopyra hnedaveho se plizi rozsahlymi zimnimi hnizdisti a znasilnuji samicky (a dokonce i samecky), ktere spi zimnim spankem. Prinejmensim u ptaku jsou pachateli vzdy vazeni „zenati“ samecci. Treba vlha, barevny ptacek, ktery zije ve velikych koloniich ve stredni a vychodni Africe. Samecci a samicky tvori stale pary, ktere spolu hnizdi rok co rok. Nenechej se tim vsak zmast. Vlhy jen sotva ziji v manzelske idyle a znasilneni je beznym jevem. Odvazi-li se samicka z hnizda sama, bude ji honit nejmene jeden a mozna az dvanact samecku; pokud se jim podari pritlacit ji k zemi, vsichni na ni naraz skoci a budou se snazit se s ni sparit. V nekterych koloniich maji samicky pravdepodobnost jedna ku peti, ze je dany rok znasilni. Avsak i pres fakt, ze v danem roce jsou mnozi samecci „svobodni“– podle teorie o zoufalcich by byli hlavnimi podezrelymi – ti „svobodni“ jsou nevinni. Temer vsichni budouci pachatele ziji v parech s jinymi samickami v kolonii. U husy snezni, dalsiho ptaka, ktery zije v koloniich, to je jeste horsi. „zenati“ samecci tohoto druhu bezne napadaji hnizdici samicky. Samicku, ktera je na chvili opustena, se pravdepodobne pokusi znasilnit soused z vedlejsiho hnizda; obvykle je samotna proto, ze se jeji „manzel“ nekde pokousi znasilnit nejakou jinou. V nekterych koloniich je samicka obeti pokusu o znasilneni zhruba jednou za pet dnu.

Pokud vsak vime, toto hrozne chovani nema za nasledek poceti. Ty nejlepsi odhady navrhuji, ze pri znasilneni je pocato pouze jedno procento mladat vlh; u hus sneznich je to pet procent. Tak proc se tito samecci nespokoji s tim, ze se staraji o svou „zenu“ a potomky jako cestni clenove spolecenstva? Podobne jako u vetsiny dalsich ptaku, kde samecci samicky sexualne napadaji, ziji vsichni v tesne blizkosti. Za techto okolnosti nemusi samecek svou obet hledat daleko: kdyz se pokusi o znasilneni, nemaji co ztratit. Proto odmena – v podobe dalsich potomku – nemusi byt zrovna obrovska, aby takove chovani pretrvalo.

Jak ale vime, ze si o to samicky ve skutecnosti samy nerikaji? Sexualni natlak je vzdy tezke posoudit: vzpouzeni neznamena vzdy neochotu. Mnoho samicek se vsak vzpira, kdyz skutecne nechce. Treba humr americky. Samicky se mohou parit ihned pote, co vymenily krunyr, stejne tak, jako kdyz maji krunyr pevny. Samicky, ktere se chystaji krunyr menit, navstevuji samecky, a kdyz najdou nekoho, kdo se jim zamlouva, daji si s nim rict a nedochazi k zadnemu vzpouzeni. Jestlize si chce samicka s tvrdou schrankou zadovadet, nabidne sameckovi zadecek zase jen po kratounke predehre. Neochotna samicka vsak bude pred sameckovymi sblizovacimi pokusy utikat. On ji bude pronasledovat, a mozna se dokonce pokusi vytahnout ji ze skryse. Nebo treba srpice. Samicky letaji k sameckum, kteri nosi potravu, a pari se s nimi behem jidla; od samecku s prazdnyma rukama odletaji. Pokud se tem podari samicku lapnout, tak pak divoce bojuje, aby unikla, zmita se a krouti zadeckem, aby se vyhnula pohlavnimu spojeni. Kdyz se samicka vlhy pari se svym „manzelem“ – coz dela kazdych nekolik hodin a zaroven klade vajicka – dovoli mu, aby ji nakrmil hmyzem, pak zvedne ocas a drzi, zatimco on za ni kmita. Obtezuji-li ji vsak jini samecci, prchne. A jestlize se na ni pritlaci, pritiskne zadecek pevne k zemi a drzi ocas dole, coz je pozice, ktera pareni znemoznuje. Nez opusti hnizdo, navic jeste zapiska. Je-li jeji „manzel“ pobliz, piskani ho privola a on ji muze doprovazet, coz je dobry napad: samicky s doprovodem jsou zridkakdy znasilnene.

Toto vse spolu se zlomkem pokusu o znasilneni, z nichz vzejdou potomci, navrhuje hypotezu, ze kladeni odporu neni trik, jak prilakat sameckovu pozornost. Misto toho, aby si samicky lehly a podvolily se, vetsina z nich prijme „radeji smrt nez ostudu“. To nabizi dalsi dulezitou otazku. Muze-li mit kladeni odporu za nasledek vazna zraneni nebo smrt, proc se tedy samicky nepodvoli? To se bohuzel prilis nestudovalo. Vsadim se vsak, ze podvoleni bude casto neco stat – neco, co ve vysledku prevazi riziko zraneni ci smrti. O takove „cene“ se muzeme jen dohadovat: vzpomen si, ze samecci nekterych ptaku, kteri podezrivaji svou samicku z nevery, se nebudou tolik snazit nakrmit mladata, jez pak mohou zahynout hlady. Samicky nekterych druhu srpic ziji ze sameckova usili zajistovat potravu, takze se vubec nemuseji namahat pri jejim shaneni, coz by zvysilo riziko, ze se stanou pavouci potravou. Samicka, ktera nedokaze odolat pokusum o znasilneni, by si bud musela shanet potravu sama, anebo by ji nezbylo nez hladovet. A my vime, ze samicky nekterych druhu prijde pekne draho, kdyz jim partnery nekdo – napriklad vedec – podstrci, nez kdyz si je vybiraji dobrovolne. Samicky jak octomilky (Drosophilla melanogaster), tak i cvrcka (Gryllus bimaculatus), jimz je samecek pridelen, maji mene potomku nez ty, ktere maji na vyber.

Mohou-li samecci ptaku, humru, srpic a cvrcku (Cyphoderris strepitans) ziskat tim, ze samicky k pareni prinuti, jak je tomu pak u lidi? Je mi jasne, ze myslenka, ze by znasilneni mohlo byt prirozene – tedy skutecne vyvinuta cast lidskeho chovani – je nechutna, ba dokonce urazejici. Ale mozne to je. Evoluce neposloucha lidske predstavy o moralce a lidska moralka stejne tak neodrazi zadny prirodni zakon. Kdyby se prihlizelo k tomu, co je v evoluci bezne, za smrtelne hrichy by bylo povazovano neco uplne jineho. Chtic by se napriklad povazoval za ctnost; zdrzenlivost by se odsuzovala. Znasilnovani by se pravdepodobne mohlo vyvinout u lidi stejne tak jako u jakychkoli jinych zivocichu: kdyby meli nasilnici v prumeru vice potomku nez jini muzi, veskere geny, zasadni pro toto chovani, by se rozsirily.

***

http://www.dokoran.cz/book.php?id=31

Přidej příprcek: